literatura
Napište si prosím do literárních sešitů dalšího lumírovce a J. V. Sládka=)
Julius Zeyer (1841 - 1901)
Po studiu se věnoval jen literatuře, časté cesty do ciziny, kontakty se světovou lit., proto k lumírovcům, ale byl mezi nimi výjimečný: Toužil po ušlechtilém životě, před malostí českého prostředí unikal do mýtů a legend (=novoromantismus). Zpočátku výhradně próza, na výzvu Sládka i poezii, hlavně epickou, pak i dramata. Náměty z českého i cizího, až exotického prostředí, historie i současnost.
Obdivoval dávné hrdinské příběhy a nově je zpracovával = tzv. OBNOVENÉ OBRAZY - příběhy s romantickými ideály cti, hrdinství a věrného přátelství:
Próza: - R "Ondřej Černyšev" z prostředí ruského carského dvora 18. stol., - R "Román o věrném přátelství Amise a Amila" - zidealizovaný středověk staré Francie (Stačí jeden!)
Epická poezie: - "Karolinská epopeja" - o rytířské družině Karla Velikého, oslava cti, obětavosti a věrnosti, - "Vyšehrad": obdiv k české minulosti, - veršovaná skladba "Čechův příchod" (Stačí jedno dílo!)
Próza ze současnosti: - R "Jan Maria Plojhar" - umělecký vrchol, napsaný v době jeho duševní krize (osobní problémy, neúspěch dramatické práce), autobiografické prvky, čest, láska, - "Tři legendy o krucifixu" - 3. legenda "Samko Pták": slovenský námět, ze kterého "Pecko sprosťáček" BN
Drama: - z historie "Neklan", - romantická pohádková hra "Radúz a Mahulena" (hudba J. Suk): síla lásky, statečný zápas se zlem, romantický svět je protikladem malosti doby, se kterou se autor nedokázal vyrovnat
Zeyerovo dílo je rozsáhlé, žánrově mnohostranné, těžko zařaditelné, vzdálené dobové realitě. Nad zájmem o J. Z. převážil zájem o J. Vrchlického.
Josef Václav Sládek (1845 - 1912)
Dokládá prolínání ruchovců a lumírovců. Umělecky vyrůstal vedle Čecha, ale názory a částí díla patří k lumírovcům.
Přerušil studia cestou do Ameriky, protože se bál zatčení za veřejný projev v Šárce a měl tu učit syna chicagského obchodníka česky. Dva roky v Americe (redaktor českých novin, polské děti učil česky, dělník na lodi, farmě, železnici). Po návratu redaktor - Národní listy, pak dlouhá léta v Lumíru. Po roztržce mezi Vrchlickým a Zeyerem udržel skupinu pohromadě. Rok po svatbě smrt ženy, podruhé se oženil, ale nervová choroba - utrpení do smrti
Byl hlavně lyrik a překladatel (hlavně z angličtiny, 33 Shakespearových dramat), i epik a prozaik, některé sbírky dětem. Od ostatních se liší, omezuje se na základní situace lidského života, vyslovuje se střídmě, stručně, vrací se k lidové písni, jeho tvorbou pokračuje ohlasová linie českého básnictví.
Intimní lyrika - život, smrt, lidská bolest, stesk po vlasti: "Jiskry na moři", "Světlou stopou", "Sluncem a stínem", "Na prahu ráje" - sonet "Pohádka" - rozhovor matky a dítěte, otázky a odpovědi, atmosféra lásky a porozumění jako ve skutečné pohádce (Stačí 2)
Oslava venkova - pro Sládka nejtypičtější. "Selské písně a české znělky" - sedlák jako nositel jen kladných vlastností, pracovitý, věrný rodu a půdě, srostlý s přírodou, vzor Čechů (báseň "Velké, širé, rodné lány")
Pro děti - "Zlatý máj", "Skřivánčí písně", "Zvony a zvonky" (v nich známé básně "Domov", "Lesní studánka")
Pak si prosím všechno zopakujte a doučte se.
Asi jste si všimli známek z obou písemek. Kája Č. nepsala ani jednu, Kristýna odborný styl. Někdy to budete muset nějak doplnit.
ČESKÁ REALISTICKÁ LITERATURA
Specifické rysy českého kritického realismu: - O rozvoji realismu u nás svědčí už básnické generace májovců, ruchovců a lumírovců, ale až v próze kritických realistů má všechny atributy jako v západních literaturách. - Autoři vstupují do literatury v 19. stol., ale jejich tvorba pokračovala do stol. 20., to znamená, že tvorba realistů vznikala souběžně s moderními uměleckými směry (symbolismus, impresionismus), generace působily vedle sebe. - V dílech českého realismu nejde o komplexní zobrazení společnosti (Francie, Rusko), jde spíš o drobnokresby z určitého kraje. - Tematicky jde hlavně o prózu venkovskou a historickou a v menší míře městskou.
NEZAPOMEŇTE: máte číst Kalibův zločin, Kuře melancholik a Maryšu. Kdo má jakýkoliv referát, napište mi stručně obsah vlastními slovy!, dojmy, co se vám líbilo, nebo ne. Normálně na známku.
mail: ukoly2c@seznam.cz
Největší rozvoj českého kritického realismu - 80. léta 19. stol. (Nejdřív vám napíšu obecně k druhům prózy, pak jednotlivé autory.)
VENKOVSKÁ PRÓZA: navazuje na Němcovou, Hálka, Světlou. Autoři studují život venkovského člověka, prostředí, které se mění, soustřeďují se na detaily, zvyky, kroje, stavby, často píší národní studie. Na konci století se objevilo několik autorů spjatých s určitým regionem = regionální autoři (2. vlna, např. J. Holeček, J. Š. Baar aj.). Kritičtí realisté pochopili, že se ráz venkova změnil - rozvoj tržního systému, problémy peněz, které narušují vztahy, sociální rozpory. Venkov už není protikladem zkaženému městu. 1. vlna autorů (hlavní představitelé venkovské prózy): K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek
HISTORICKÁ PRÓZA: návrat do minulosti, hlavně k husitství a národnímu obrození - povzbuzení a paralely k současnosti. Autoři - A. Jirásek, V. B. Třebízský, Z. Winter
MĚSTSKÁ PRÓZA: navazuje na J. Nerudu. Vážné, až tragické události - Ignát Herrman: „U snědeného krámu", sociální R. I příběhy z klidného rodinného života - Ignát Herrman: „Otec Kondelík a ženich Vejvara", „Tchán Kondelík a zeť Vejvara" - humorně laděné R. Patří sem i jedno dílo Terezy Novákové: „Maloměstský román" (K městské próze to je všechno =))
Autoři venkovské prózy
Karel Václav Rais (1859 - 1926)
Život: Najděte a přečtěte si prosím na Wikipedii
Narodil se v Lázních Bělohrad u Nové Paky, zemřel v Praze, učitel (v Hlinsku 1882 - 1887, v Trhové Kamenici 1877, v Praze). Psal povídky a romány z Podkrkonoší a z Českomoravské vrchoviny. Lidé z obou oblastí - podobné osudy, životní podmínky, povahy, chudí tkalci, drobní zemědělci. Rais se jako realista přesvědčil, že bída zatvrzuje lidi, ničí lidské vztahy, staví děti proti rodičům, učí lakotě, vede k touze po zbohatnutí. Tím víc pak vyniknou postavy vlastenců, buditelů - hl. učitelů a kněží - kteří šířili vlastenectví a kulturu na venkov. Dochází až k jejich idealizaci.
Dílo z kraje kolem Lázní Bělohrad, z Podkrkonoší
sbírky povídek: „Výminkáři" ( povídky většinou smutné, staří lidé jako překážka), „Horské kořeny", „Potměchuť", „Rodiče a děti", „Lopota"
R „Zapadlí vlastenci": Dějiště Větrov (Vysoké nad Jizerou), obětavá práce venkovských buditelů - učitel Čížek, farář Stehlík, učitelský pomocník Čermák, snaží se o národní uvědomění venkovských lidí. Postavy až neskutečné svou dobrotou. Populární u čtenářů.
p „Pantáta Bezoušek" - Dobrosrdečný venkovan si při návštěvě syna a jeho rodiny v Praze získává všechny - idealizace
R „Kalibův zločin" - realistický román, blízký naturalismu, tragédie rozvráceného manželství MÁTE ČÍST
R „O ztraceném ševci" - národnostní a sociální zápas v městečku v Podkrkonoší, chudý švec se brání germanizaci, ale je slabý a podlehne
Dílo z Českomoravské vrchoviny
R „Západ" - smutná idyla, dějiště Studenec (Kameničky), podobná oslava ušlechtilosti a obětavosti jako v Zapadlých vlastencích. Hl. postava 90letý farář Kalous, který půl století věrně slouží svým chudým farníkům. Teď jako nemohoucí stařec touží zemřít na faře, ale úřady ho chtějí vypudit. Jde o závod s časem - zemře dřív, než bude muset odejít? Stěhování přivodí jeho smrt = nejsmutnější román
povídky: „Pro číslo" (Krejčí Sýkora jde vánicí do sousedního městečka pro noviny), „Matka a děti", „Špačci" - ze Svobodných Hamrů, „Smrt na samotě" - z Čertoviny, další - „Skleník", „Paničkou", „Na lepším", „Odstrčený" aj.
KVR: mistr povahokresby, ve své době velmi populární, povznesl lidovou četbu na vyšší úroveň
K referátům: Vojta (Newtonův mozek), Kristýna (Radúz a Mahulena), Verča (Západ), Láďa (Filosofská historie), Naty N. (nejasné, u čeho je napsaná). Jestli jsem na někoho zapomněla, čtěte a napište mi stejně. =)
Tereza Nováková (1853 - 1912)
Píše z Poličska, Litomyšlska, Skutečska
Pochází z pražské poloněmecké rodiny, seznamovala se s evropskou lit., vzor - K. Světlá. Vlastenecké nadšení v 60. letech ji přivedlo k české lit. Velký vliv - 19letý pobyt v Litomyšli, provdala se tu, začala zde studovat lidovou architekturu, výšivky, řeč. Psala národopisné studie a začala literárně tvořit. (Pracovala v ženském hnutí, po návratu do Prahy redigovala časopis Ženský svět. - prózy bojující za ženská práva). Prožila si velkou bolest po smrti syna, chápala víc cizí neštěstí, ale byla pesimistická v názoru na lidské štěstí. Poslední léta mezi Prahou a Prosečí jsou umělecky nejbohatší.
Z městského prostředí (výjimečně) - R „Maloměstský román": Osudy Havlíčkovy dcery Zdeňky, podle vzoru Světlé se hrdinka podřizuje prospěšnosti národního celku, nebojuje za své štěstí. Typy vesnických žen a mužů z Litomyšlska - povídky „Úlomky žuly"
Nejvýznamnější - romány, ve kterých si všímá náboženských a sociálních proudů mezi venkovským lidem. Děj se soustřeďuje kolem jedné postavy, na rozdíl od Světlé - muže:
1. „Jan Jílek" (osudy českého evangelíka z 18. stol.), 2. „Jiří Šmatlán"( o duchovní cestě tkalce, který vidí naději v socialismu s nádechem křesťanství), 3. „Na Librově gruntě" (1848 na vesnici, robota), 4. „Děti čistého živého" (děti čistého Ducha, náboženská sekta abrahamitů ), 5. „Drašar" (tragický životní osud obrozeneckého kněze). TN věří v pokrok společnosti, ale musí být vybojován. Jednotlivci za něj zaplatí osobním štěstím nebo životem. V románech - intelektuální vzestup hrdinů (prostý Jan J. - spisovatel a vědec Drašar), čím intelektuálně výš, tím horší osobní prohry (Jan J. umírá smířen, Kvapil z Děti čistého živého končí sebevraždou).
Tyto romány patří k vrcholům naší realistické prózy - reálné postavy i přesné zachycení prostředí.
UPOZORNĚNÍ: Všechny vaše odpovědi, úkoly a referáty budou započítány do závěrečné klasifikace.
Přeju všem pěkné velikonoční svátky, užijte si je co nejlíp.
Antal Stašek (1843 - 1931)
vl. jm. Antonín Zeman, otec Ivana Olbrachta, levicově orientovaný, Semilsko
V díle se objevuje spektrum lidových povah, zobrazení národnostních nebo sociálních konfliktů: R „O ševci Matoušovi a jeho přátelích" - přerod ševce v uvědomělého revolucionáře, cyklus povídek „Blouznivci našich hor" - o duchařském hnutí v Podkrkonoší
REGIONÁLNÍ AUTOŘI
Jindřich Šimon Baar (1869 - 1925)
Chodsko, Domažlicko, z chodské vesničky Klenčí, stal se knězem, věnoval se národopisným studiím, psal i pohádky z Chodska, sběratel folklóru
Prvotina - R „Cestou křížovou" (cesta Ježíše Krista s křížem): O knězi, který svůj život chápe jako křížovou cestu plnou utrpení a bolesti, šíří kolem sebe laskavost, pochopení a pravou křesťanskou víru, okolí ho ale nechápe, nevěří mu, je podezřele čestný (= Idiot). R „Jan Cimbura" - venkovská idyla, idealizace venkova a hl. hrdiny, chodské nářečí. Nejvíc se proslavila chodská trilogie: 1. „Paní komisarka" (B. Němcová), 2. „Osmačtyřicátníci", 3. „Lůsy" (lesy). Zápas sedláků za starý majetek - lesy, protivníci - němečtí řemeslníci a panští úředníci, sedláci jsou nositelé tradic, češství, bojovnosti, ale egoističtí vůči chalupníkům. Usměrňující funkci - vzdělanci (BN, farář). Příroda, folklór, lidové zvyky. (Stačí si pamatovat chodskou trilogii). Čtivé jsou jeho povídky „Pro kravičku", „Hanče", „Skřivánek", je autorem knížky pro děti - „Hanýžka a Martínek".
Josef Holeček: JČ, Vodňansko, 10dílná románová kronika „Naši" - dnes dokumentární hodnota
Jan Herben: Slovácko, epik moravského Slovácka
Karel Klostermann: básník Šumavy, povídky a romány o životě šumavských vorařů, sklářů, pytláků, krása přírody
Vilém Mrštík: idylický R „Pohádka máje" - okolí Brna, oslava jara, přírody, studentské lásky, předznamenává nástup impresionismu u nás
Alois Mrštík: „Rok na vsi" - románová kronika moravské dědiny
Autoři historické prózy
Hlavní představitel Alois Jirásek (1851 - 1930)
Narodil se v Hronově u Náchoda, pochází ze starého písmáckého rodu, studoval historii na FF v Praze, pracoval jako učitel dějepisu na gymnáziu v Litomyšli (15 let) a v Praze, stýkal se např. s M. Alšem, J. V. Sládkem, K. V. Raisem, J. S. Macharem.
Napsal asi 50 knih, jako jediný český spisovatel vytvořil umělecký obraz života našeho lidu od dob mýtických až po národní obrození. Vrchol českých dějin viděl v husitském období. V době pobělohorské viděl zas sociální a kulturní úpadek našeho národa (evangelík, subjektivizace dějin). Za nositele historického dění považuje lid, proto nejsou jeho knihy monografické, ale vystupuje v nich několik typů, kteří jsou nositeli názorů lidu (Postavy nejsou prokreslené). Byl vynikající vypravěč, vytvářel dramatické zápletky, barvitě líčil atmosféru doby a davové, hlavně válečné scény, ale děj je příliš zdlouhavý, zpomalují ho až nudné popisy. Využívá formy epopeje = rozsáhlý útvar zobrazující život hrdinů na pozadí historických událostí. Hlavně v 50. letech 20. stol., v době nejtvrdšího komunistického útlaku, docházelo k jeho ideologickému zneužití, hodila se jim úloha lidu i protikatolická nota jeho děl. Všechny knihovny a školy byly vybaveny metrovými řadami Jiráskových knih. Účinek - z Jiráska, kterého četl na počátku 20. stol. téměř celý národ, se stal spisovatel neoblíbený a mladší generací přehlížený.
Dílo:
PRÓZA
1. Z NEJSTARŠÍCH DOB:
„Staré pověsti české": Mládeži i dospělým, čerpal ze starých kronik
2. HUSITSTVÍ:
- Trilogie „Mezi proudy" (1.Dvojí dvůr, 2.Syn Ohnivcův, 3.Do tří hlasů)
Počátky reformního hnutí u nás, vydání Kutnohorského dekretu, postavy J. Žižky, J. Husa, krále Václava IV. aj., postava z lidových vrstev: Ohnivec Šíp
- Trilogie „Proti všem" (1.Skonání věků, 2.Kruciata, 3.Boží zástup)
Vrchol husitství, po bitvu na Vítkově (1420) - slavné vítězství, stavba Tábora, radikální táborité, umírnění pražané, sekty, J. Žižka a jeho pomoc Praze, císař Zikmund a jeho tažení do Čech, hl. hrd. - lidové masy
- Trilogie „Bratrstvo" (1.Bitva u Lučence, 2.Mária, 3.Žebráci)
Doznívání husitství a jeho úpadek po bitvě u Lipan (1434)
- nedokončený R „Husitský král": o vládě Jiřího z Poděbrad, po vznik jednoty bratrské (1467)
- R „Z Čech až na konec světa": podle cestopisu Václava Šaška z Bířkova
3. DOBA POBĚLOHORSKÁ (BAROKO):
- R „Temno": Náboženská netolerance, pronásledování nekatolíků. Tajný evangelík myslivec Machovec - 2 děti, Tomáš a Helenka. Fanatický jezuita Koniáš. Jezuité hledají v Machovcově domě zakázané knihy. Uteče do polské Žitavy. Děti v Čechách, poslány do Prahy na převýchovu na katolíky. Helenka se zamiluje do Jiříka, budoucího katolického kněze. Zpráva od otce ze Žitavy, aby ho H. a T. následovali. H. prožívá vnitřní boj. Nakonec s otcem, Jiřík v semináři.
- R „Skály": selská vzpoura na Čáslavsku
- R „Skaláci": selská vzpoura na Náchodsku
- R „Psohlavci": Chodsko, selské bouře proti Lamingerovi, doba nejhlubšího útisku, Jan Sladký Kozina brání nezávislost Chodů
4. OSVÍCENSTVÍ:
R „Poklad" - hrad Potštejn na konci 18. stol., p „Sousedé", „Pandurek", R „Na dvoře vévodském" - dvůr vévody Zaháňského
5. NÁRODNÍ OBROZENÍ:
- 5dílný R „F. L. Věk": počátky NO, divadla, vlastenectví, dějiště - Praha, Dobruška, skutečné postavy: Věk=Fr. Vladislav Hek, Václav Thám, V. M. Kramerius apod. 1. díl: Dětská a studentská léta F. L. Věka v Dobrušce. Jeho soused a přítel Žalman pronásledován úřady za přechovávání starých českých knih. Věkův otec - přísný katolík, strážce rodinného pořádku. Věk odjíždí do Prahy na studia do benediktinského kláštera, čte zakázané knihy, seznamuje se s historií. Dává hodiny hudby, zamiluje se do němé Pauly, setká se tu s vlastencem V. Thámem. Ten se ožení s Paulou, která po porodu dítěte získá řeč. Věk odjíždí domů a stává se kupcem. V dalších dílech: Prokop Šedivý, Š. Hněvkovský aj., šíření obrození na venkov. Thám pochybuje o zdaru NO, jiní (Kramerius, Dobrovský) věří. Požár Dobrušky, Věk se ožení - syn Vašík. Paula uteče Thámovi s jiným (nakonec umírá v haliči). Noví vlastenci, např. Jungmann. V 5. díle je hlavní postavou Věkův syn, právník Václav. 1816 je vydán dekret, podle něhož je zavedena čeština i na gymnázia.
- „Filozofská historie": Studentská povídková idyla z Litomyšle. Vavřena, Frýbort, Zelenka, Špína
- 4dílná kronika „U nás"
DRAMA:
Husitská trilogie: „Jan Hus", „Jan Žižka", „Jan Roháč", pohádková hra „Lucerna" - s lidovými a humornými prvky, vlastenectví, ze současného venkova: „Otec", „Vojnarka"
Další autoři historické prózy:
Václa Beneš Třebízský (1849 - 1884, na TBC): Ve své době velmi oblíbený, hl. pro sympatie k lidovým vrstvám. Zpracovával hlavně husitství a selské vzpoury. Za krátký život - 90 próz! Byl kněz, čtenáře často umravňuje, poučuje, vychovává. V současné době spíš opomíjen. Nejzdařilejší: p „Bludné duše" o vzpouře sedláků na Slánsku, R „Královna Dagmar" o dceři Přemysla Otakara I., R „Trnová koruna" z doby pobělohorské
Zikmund Winter (1846 - 1912): prof. dějepisu, těžko čtenářsky přístupný, hlavně kvůli archaickému jazyku a složité stavbě vět, kladem je umělecká stránka i respektování historických skutečností. Přítel A. Jiráska, ale měl jiné priority - na historii se dívá odborně, kriticky, ne z ideologického hlediska. Hlavní období - doba humanismu. p „Nezbedný bakalář", zfilmovaná, p „Rozina sebranec", R „Mistr Kampanus" - z doby pobělohorské, život v Praze, na pražské univerzitě, skutečné postavy, rekatolizace, popravy na Staroměstském náměstí, Kampanus - rektor univerzity, humanistický básník Jan Kampan Vodňanský (viz humanismus 1. roč.)
Předpokládám, že jste přečetli Kalibův zločin, příští týden vám pošlu otázky. Pak Maryšu, po projití naturalismu Kuře melancholik a nakonec Krysaře.
ČETBA - prosím do pondělí 4. 5.: Kalibův zločin
1. Napište stručně, několika větami, čím začíná příběh o Vojtovi Kalibovi, 2. Charakterizujte Vojtu, popište jeho vzhled. 3. „Byla hezká, jenom oči jí chvílemi divně zasvítily, řasy se zachmuřily a pohled pak nabyl zvláštního divokého, skoro škaredého výrazu, jež upomínal na matku." - O jaké postavě se tu mluví? Kdo byla ta matka? Charakterizujte obě. 4. V čem spočívala tragédie mladé rodiny? 5. Které další postavy zasahovaly do života Vojty a jeho ženy? 6. „Vojta pátral - pátral - - Na okamžik zahlédl Karlu - něco hovořila, ale ne k panímámě - -. Ještě někdo tam byl." Z jaké části knihy je ukázka? Stručně dokonči. 7. Napište, jak se vám knížka líbila, co ano, co třeba méně.
Pořád nemám četbu ode všech. Prosím během zítřka!
NATURALISMUS v české literatuře
Jako jednotný programový směr se u nás neuplatnil, ale jeho vliv je patrný v řadě děl. Zřetelné znaky u Viléma Mrštíka, zastánce tohoto směru (překládal Zolu), další autoři: Karel Matěj Čapek-Chod, Josef Karel Šlejhar. Proti naturalistickým tendencím: Eliška Krásnohorská, T. G. Masaryk, F. X. Šalda
Vilém Mrštík: „Santa Lucia" = sociální R, vliv prostředí (Venkovský student spojoval své sny o svobodě a lidskosti s Prahou, ale nakonec tu v bídě umírá). Malebná pražská zákoutí x krutost a netečnost velkoměsta
Josef Karel Šlejhar: silně pesimistický pohled na svět plný krutosti a surovosti, soubor povídek „Co život opomíjí" - fyzická i duševní bolest, vzbuzuje sympatie k slabým, bezmocným a odstrkovaným, nejznámější „Kuře melancholik" (zfilm. 2000), máte číst, další dílo např. povídka „Lakomec" - ukazuje, jak se mění lidská psychika v mezní situaci (epidemie moru). Na poč. 20. stol. R „Peklo", „Vraždění" aj.
Karel Matěj Čapek-Chod (z Chodska, odlišení od K. Čapka). Člověk v jeho pojetí je bezmocný proti působení prostředí. Soucit s trpícími někdy zakrývá cynickým přístupem k lidem, tragikomickými scénami. R „Turbina" - o rozkladu a úpadku pražské měšťanské rodiny Ulliků. Symbolem rozkladu je nová turbina, kterou podnikatel Ullik instaluje ve svém podniku a doufá, že zabrání bankrotu. Ale dochází k dalším zkázám a zklamáním. R „Antonín Vondrejc" - dobře psychologicky prokreslené postavy, o mladém, zneuznaném básníkovi, o boji jednotlivce se společností, problémy citové i umělecké, postava v trapných a ponižujících situacích. „Kašpar Lén mstitel" - vznik zločinu, příběh muže, který se rozhodne pomstít svůdce své milé
6. 5. Četbu a ani jiné úkoly neodevzdal Vojta.
15. 5.
ČESKÉ REALISTICKÉ DRAMA
(1862 - Prozatímní divadlo: F. L. Rieger, V. Hálek - Král Vukašín, Tylovy hry, dramatik a autor - Emanuel Bozděch, herec a režisér Josef Jiří Kolář / 1868 - základní kámen ND, červen 1881 - otevření ND, Smetana - Libuše, srpen 1881 - požár ND,září 1883 - definitivní otevření ND, Smetana - Libuše)
Otevřením ND se na českou scénu dostávaly i realistické tendence.
Ladislav STROUPEŽNICKÝ (1850 - 1892)
Dramaturg ND (Jako dítě problematický, vyloučen ze školy, i jako dramaturg neoblíbený, byl ironický, jízlivý, upravoval díla bez konzultace s autorem, nemá přátele, je osamělý. Nepřijal Maryšu. Po několika neúspěších ale rozhodl, že do divadla patří realistické drama - dosáhl úspěchu). Prošel vývojem od romanticky pojatého historického dramatu přes veselohry s historickými náměty až k realistickému obrazu české vesnice.
hist. námět - veselohry „Zvíkovský rarášek"- libreto k opeře Vít. Nováka „Paní mincmistrová" - film Cech panen kutnohorských. Společný hrdina - Mikuláš Dačický z Heslova
„Naši furianti" - veselohra ze života jihočeské vesnice (dodnes v programu divadel). Spor o obsazení místa obecního ponocného - krejčí Fiala, nebo vysloužilý voják Bláha. Typy venkovských lidí, typické vlastnosti (tvrdohlavost, pýcha, vychytralost, vtipnost) - realistický charakter hry. Odpor u kritiky i diváků - ne poetický obraz venkova, ale ironie, realita. Přesto tato hra Stroupežnickému získala trvalý úspěch. Po ní - další realistická dramata z venkovského prostředí. (furiant - domýšlivý, umíněný, okázalý, hrdý člověk)
Novou vlnu realistického dramatu představuje
Gabriela PREISSOVÁ (1862 - 1946)
povídky a dramata ze slováckého venkova, náměty - milostné vztahy mezi majetkově nerovnými lidmi a postavení ženy na venkově
Vrcholem „Gazdina roba" (i stejnojmenná p) - tragikomický příběh chudé švadleny Evy, která odchází od manžela a dítěte za svou celoživotní láskou. Je ale svým milým a jeho matkou ponižována a končí sebevraždou. Podklad pro libreto k Foerstrově opeře Eva
„Její pastorkyňa" - drama dvou žen: vdovy Buryjové, zvané kostelnička, a její nevlastní dcery (pastorkyně) Jenůfy. J. porodí nemanželské dítě, kostelnička ji chce zachránit před opovržením vesnice a novorozence utopí. Vše vyjde najevo. Kostelnička činu lituje, Jenůfa začíná nový život s bratrem svého někdejšího milého. Podklad pro libreto opery Leoše Janáčka
bratři MRŠTÍKOVÉ
„Maryša" - vyvrcholení snah o české realist. drama, tragické následky vynuceného manželství a předsudků.
POZOR ČETBA: Maryša - otázky v pondělí, 18. 5.
Přečtěte si výňatek:
VÁVRA (míchá lžičkou a srkne kávy): Od keho je káva? / VÁVROVÁ: Od žida. / VÁVRA: A proč ne ze spolku? / VÁVROVÁ: Měli zavříno. / VÁVRA: Tahle je zatuchlá, nebo co. (Rychle pije) / VÁVROVÁ: (jeví nepokoj a neví, jak a kde má stát. Ohlíží se po Vávrovi. S nápadným účastenstvím) Pojedeš na panský? / VÁVRA: Na panský. - Proč se ptáš? / VÁVROVÁ: Tak, aby dříví bylo suchý. Včera jsme nemohly ani zatopit. / Oba mlčí. / VÁVRA (vstane a nerozhodně přistoupí k ženě, podívá se na ni, ale vida ji nevlídnou, vrátí se a pije. Přistoupí znovu k ní. Vlídně): Maryško! / VÁVROVÁ: Co chceš? / VÁVRA: Proč jseš na mě taková zlá? Co nemože být u nás jináč? Ubyde ti, když se na mě vlídně podíváš? Poslechni! Maryšo! - Já na všecko zapomenu, nic ti nebudu vyčítat, nikemu nebudu hrozit, jen když trochu lepší vůlu budu vidět u tebe. Nevíš, jak to člověka bolí - / VÁVROVÁ: (zakryje si rukama i zástěrou oči a tvář) / Ze dvora zvoní cepy / VÁVRA: Tak jsem si sliboval, až budeš mó ženó, všecko pro tebe udělám, co jenom si budeš přát - jen abys byla u mě spokojená, šťastná. A zatím -- podivé se na sebe. Na hromech líháme, na hromech vstáváme. - Je teho potřeba? Musí to být? Co? (Přivine ji k sobě a chce ji líbat) Co si tvý srdce jenom žádá, nic ti neodepřu. Všecko pro tebe udělám. (Políbí ji) / VÁVROVÁ (polodobrovolně, polo s nucením prohne se mu pod rukou a dá se políbit na tvář. Pojednou se zachvěje na celém těle, odpáčí mu ruku a s odporem uhne od něho)
Úkoly k četbě:
1. Napište stručně, co následovalo / 2. Popište, co dohnalo Maryšu k jejímu zoufalému činu. / 3. V ukázce se Vávra jeví celkem jako dobrák. Charakterizujete ho na základě znalosti celého díla. Charakterizujte Maryšu. / 4. Vypište další postavy a jejich vztah k hlavním postavám (např. Maryšin otec ap.) Kdo z nich byl nejtvrdší ve vztahu k Maryši? / 5. Koho Vávrová myslí ve výňatku „Nemohly jsme ani zatopit"? / 6. Vypište alespoň 6 neobvyklých jazykových prostředků a napište, jaké nářečí je tu užito.
Prosím nejpozději zítra (úterý 19. 5.) do 12. hod.
21. 5. Četbu odevzdali všichni kromě Vojty.
24. 5.: Napište si další látku - UMĚLECKÉ SMĚRY NA PŘELOMU 19. a 20. STOLETÍ
Konec 19. stol. je obdobím velkých změn, hroutí se hodnoty z minulých let, dochází k chaosu a dezorientaci. Rychlé životní tempo, konkurenční boj a růst sociálních problémů způsobují nespokojenost, beznaděj a nejistotu. Myšlení je ovlivněno nihilismem (nic na světě nemá absolutní hodnotu, stanovisko, které pouze popírá a odmítá - Nietzsche) a voluntarismem (vůle = rozhodující základ světa, o pravdě a nepravdě rozhoduje vůle, ne poznávání - Schopenhauer). To vše se odráží v umění. Zdůrazňuje se osobnost umělce, svoboda, nezávislost jedince na společnosti. Jedinec má právo na osobité vidění světa, soustřeďuje se na vnitřní život. V umělecké tvorbě se vyhraňují různé umělecké směry a žánry, proměňují se a vznikají další. Téměř ve stejné době doznívá realismus, existuje naturalismus, objevuje se symbolismus a impresionismus.
IMPRESIONISMUS: původně ve výtvarném umění - na výstavě světoznámých malířů v Paříži r. 1872. Podnět - Monetův obraz Imprese = dojem (východ oranžového slunce do zamlženého obzoru mořské hladiny NAJDĚTE SI). Chce věrně zachytit skutečnost, soustřeďuje se na okamžik, atmosféru, dojem, prchavost chvíle. Osvěžuje smyslové vnímání (Renoir, Slavíček, hudba Debussy). Odtud do poezie - zdůrazňuje neopakovatelnost osobního prožitku, chvíle, hudebnost verše, vedle sebe pocity čichové, zrakové i hmatové.
(POSTIMPRESIONISMUS - 80. léta, do dějin se zapisují Paul Cézanne, Vincent van Gogh a Paul Gauguin: U nich již nedominuje snaha co nejvěrněji zachytiti přírodu, ale vše ovlivňuje lidský subjekt, cit!, který přehlušuje respekt k realitě, a tak jsou předměty a figury v obrazech částečně deformovány.)
SYMBOLISMUS: (obecně úsilí vyjádřit pomocí hmatatelného a viditelného něco abstraktního, srdce - láska, holubice - mír, smajlík) V umění vznik ve Francii jako dobová reakce na naturalismus v literatuře a impresionismus v malířství (proti realismu), poprvé Jean Moréas 1886 - autor Manifestu symbolismu. Ve výtvarném umění Gustav Moreau (moró) - obraz Zjevení (ústřední motiv - useknutá Janova hlava NAJDĚTE SI), inspiroval Oscara Wilda. Symbolismus je zobrazení myšlenek a pocitů pomocí symbolů. Rozvinul básnickou obraznost, klade důraz na hudebnost, libozvučnost. Do básnictví uvedl volný verš a báseň v próze. reálná podoba světa ztrácí svůj prvořadý význam.
DEKADENCE (úpadek): Je to přístup umělců ke světu, jejich životní pocit znechucenosti společností. Dekadenti jsou většinou symbolisté. Na rozdíl od symbolismu, uměleckého směru, je dekadence životní pocit, umělci si vytvářejí svůj vlastní svět, v literatuře se projevuje pesimismem, úzkostí, depresemi, morbiditou, mysticismem, erotikou. K životu dekadentů patří bohémství, tuláctví, alkohol, satanismus, nevázaný sex, výstřednost, což vyvolávalo odpor společnosti.
Utíkali do čistého umění, tzv. LARTPOURLARTISMU (lárpůrlártismu) = umění pro umění = tendence v umění, kdy se klade důraz na formální stránku díla. Vyvíjel se v souvislosti s PARNASISMEM = francouzská básnická škola 40 básníků různých generací, kteří hlásali nezávislost umění na vnější skutečnosti. Oceňovali hlavně dokonalou formu, nezáleželo jim na tématu. Náměty hledali v dávné minulosti, mytologii nebo exotismu. Požadovali absolutní krásu umění. Na současnost hleděli s pohrdáním. Největší básník parnasistů Charles-Maria Leconte de Lisle (šárl-mari lekont de lil), další básník Sully Prudhome (sili pridom) - 1. spisovatel světa, který obdržel Nobelovu cenu za literaturu (1901). Vliv na Vrchlického a lumírovce a na moderní revue.
27. 5. POZOR ČETBA! Po neděli vám napíšu otázky k dílu Kuře melancholik. Tentokrát je na vás, jestli si chcete povídku přečíst, někomu může vadit smutný, krutý příběh. Takže kdo pošle vypracované úkoly do daného termínu, dostane známku, kdo ne, nedostane žádnou (takže ne 5).
1. 6. ČETBA: J. K. Šlejhar: Kuře melancholik / Prosím dnes do 22. hod.
„Ticho! Matka si jde pro děcko. Byla hluboká neprůhledná noc. Myši temně drásaly se po kůlně. Povstalo tu děcko na lůžku. Vidělo v tmě a slyšelo v tichu smrtelných svých mrákot. To byla ona, již vidělo a slyšelo. Vztáhlo ručinky do tmy, po jasném jejím zjevu z temnot vystupujícím vztáhlo ručinky. „Maminko!" zašeptaly mroucí rty zvukem opanovavší svrchované naděje. Ticho zas, matka děcko si vzala. Kuře se znepokojilo, zatípalo a úžeji se přisunulo k mrtvému děcku."
1. Zasadit výňatek do kontextu díla. 2. Jaká je souvislost mezi kuřetem a chlapcem? 3. Charakterizovat další postavy a jejich vztah k chlapci. 4. Kdo vám nejvíc svým chováním vadil a proč? 5. Charakterizovat jazykové prostředky v celé díle (spisovnost, příznakovost), příklady z ukázky
Nejvýznamnější představitelé nových básnických směrů, dekadentního ražení, se objevili hlavně ve Francii, označovali se jako PROKLETÍ BÁSNÍCI: označení od Paula Verlaina. „Prokletost" znamená jejich důsledný rozchod s obecně přijímanými způsoby existence, extrémní život, tragický osud. Jejich dílo nebylo v jejich době pochopeno, neměli šanci proti módnímu parnasismu, ale v budoucnu - inspirace pro básníky v mnoha zemích. U nás je jich známo pouze několik. Předchůdce, o generaci starší:
Charles Baudelaire (šárl bodlér), 1821 - 1867
Zakladatelská osobnost moderní poezie, i když v období vrcholného realismu. V 7 letech mu zemřel otec, nenáviděl otčíma, před maturitou vyloučen ze školy, po dosažení plnoletosti utrácel dědictví , byl dobrodruh, zemřel na následky syfilidy, užívání drog a alkoholismu, mrtvici. Překládal, evropským čtenářům přiblížil Poea, byl uznávaný literární a umělecký kritik. Jako symbolista používal metafory, zapojil do poezie všechny smysly. Mimořádná obrazotvornost. Proslavily ho „Květy zla". Byl za ně (jako ve stejné době Flaubert za Paní Bovaryovou) z mravnostních důvodů odsouzen, dostal pokutu, 6 básní musel vyřadit. Je to sbírka asi 100 básní, lyrických veršů, často sonet, přeložil J. Vrchlický. Hl. téma - člověk nemůže dosáhnout štěstí a harmonie, proto převažuje bolest, rozčarování, zánik. Spojuje v jedno krásu a ošklivost, zlo, lásku a pohrdání, nenávist („mám k tobě zášť a miluji tě), touhu po životě a skepsi, bytí a nebytí. Krásu hledá ve věcech, které jsou považovány za ošklivé. Je provokativně otevřený v intimní zpovědi, pobuřuje cynismem. Známé básně ze sbírky: Zdechlina a Zpěv podzimu (Podzimní zpěv) - najděte si na internetu a přečtěte.
ZÍTRA PROSÍM SEŠITY NA LIT. I JAZYK (18. 6.)
!!! Pro ty, co zůstali doma:
Další PROKLETÍ BÁSNÍCI
Paul Verlaine (pól verlén), (1844 - 1896)
Jeden z největších moderních básníků. Jako člověk slabý, jako básník silný. Průměrný žák, ale hodně četl, oblíbil si V. Huga, ve 14 letech četl Baudelairovy básně. To ho podnítilo k vlastní tvorbě (ale i kouření, pití). Zpočátku spořádaný úředník, oženil se s dívkou ze spořádané rodiny, spokojený vztah. Později utíkal k bohémskému životu, seznámil se s mladým Rimbaudem a intimní přátelství s ním ovlivnilo jeho život i tvorbu: opět alkohol, v opilosti násilník, tuláctví. Šlo o velice bouřlivý vztah, jednou ho v hádce postřelil a byl odsouzen na dva roky do vězení. Tady se uchýlil k víře, psal. Za dobré chování propuštěn dřív, cesta do Anglie, učitel francouzštiny aj. Po návratu do Paříže starý způsob života. Postupně si získával obdiv mladé generace jako mistr symbolismu a dekadence. Špatný zdravotní stav (cukrovka, žaludeční vředy, syfilis), časté pobyty v nemocnici. V 51 letech zemřel. Pohřbu se zúčastnila celá umělecká Paříž.
V díle: citová bezprostřednost, dojmy, obrazy, představy, zajímavý rytmus, zdůraznění melodie. "Saturnské básně" ("Verše saturnské") - sbírka, prvky impresionismu, intimní a přírodní poezie, melancholie, smutek. Nejslavnější báseň: Podzimní píseň - 5 různých českých překladů (čítanka)
"Romance beze slov" - sbírka, melodičnost, zvukomalba, city, nálady, intimní lyrika, vrchol tvorby. Nechce logické obrazy, ale atmosféru, odlesky, polotóny ("pointa báseň zabít stačí")
"Moudrost" - nejobsáhlejší sbírka, ve vězení, zamyšlení nad dosavadním životem, příklon k Bohu
Jean Artur Rimbaud (žán artyr rembó), (1854 - 1891)
Jeden z nejvýznamnějších prokletých básníků, "božský rošťák", u nás nejznámější, dosáhl velké proslulosti. Jako dítě velmi nadaný, ale už jako dítě nepřizpůsobivý, bez otce, matčina výchova nestačila, utíkal z domu. Předčasně vyzrálý, nesmiřitelný, útočný, provokující. S Verlainem procestoval skoro celou Evropu, znal cizí jazyky. Po rozchodu ho Verlaine postřelil, protože se pokusil zničit své dílo, které měl Verlaine naštěstí u sebe. Rimbaud přestal psát a vstoupil do koloniálního vojska. Prošel mnoho zemí, somálskou poušť. Zemřel na rakovinu v koleni.
První hodnotná báseň v 15 letech, v 17 napsal svému učiteli dopis, ve kterém formuloval rysy své poetiky. Dopis uzavírá báseň "Ošálené srdce": odpor k vlasteneckým frázím, touží "umýt srdce čistým mořem". Jeho poezie stojí na subjektivních prožitcích, hlavně rozporu mezi umělcem a společností. Bohatá fantazie, odpor k měšťákům a náboženství, zloba, revolta. V 19 zanechal poezie. Vliv na symbolisty, beat generation, rockovou hudbu. Díla publikoval P. Verlaine.
"Mé tuláctví" ("Má bohéma") - sonet, rané období, radost z nespoutané svobody tuláka
"Sezóna v pekle" - básně v próze, báseň "Samohlásky": asociační princip tvoření poezie, jednotlivá písmena asociují barvy a skutečnosti (u nás V. Nezval - Abeceda)
"Iluminace" - básně v próze i ve verších, rozbíjí hranice tradičního básnictví, zajímají ho barvy, zvuky, vůně.
"Opilý koráb" - nejznámější básnická skladba. Přirovnává se ke korábu na rozbouřeném moři, pluje mezi životem a smrtí. Uvolnění asociací, fantazie, obrazotvornosti (čítanka!)
V souvislosti s prokletými básníky: BÁSEŇ V PRÓZE - krátký prozaický útvar zdůrazňující lyrismus a fantazii. Prozaická forma x poetické ladění. Rozvíjí jedno téma, jednu situaci.
VOLNÝ VERŠ - nemá rytmické schéma, volnější vyjadřování pocitů autora, respektuje víc přirozený spád řeči.
Stéphane Mallarmé
hodně symbolů, náznaků. Tvořil jen pro přátele, tvořil "zády ke světu", s jehož přízemností nechtěl nic mít. báseň "Okna" (čítanka), „Faunovo pozdní odpoledne" - skladba s mytologickým námětem, faun (napůl člověk, napůl kozel) si evokuje milostné prožitky s nymfami (podle něj Debussy symfonickou báseň)
Tristan Corbiere
symbolista, krutá sebeironie, nemocný, ošklivý, zklamaný (báseň "Ropucha"), zemřel na TBC v 29 letech, jediná sbírka - "Žluté lásky", psal z prostředí námořníků a moře
23. 6. !!Pro ty, kdo nebyli ve škole:
Česká literatura na přelomu 19. a 20. stol.
Konec 19. stol. = období proměn, počátky moderní literatury v českých zemích.I u nás narůstá radikalizace mladých, anarchistické tendence a dekadentní nálady, větší odpor vůči Vídni (z řad mladých výhrady ke způsobu dosavadního národního úsilí), negace hodnot 19. stol., které se jen opakovaly, odpor vůči buržoazii - sociální rozpory, i rozpory generační (mladí autoři x Vrchlický, Machar x Hálek). Prohlubuje se politická krize. 1894 - proces s Omladinou (radikální mládež), odsouzeno 68 osob (i S. K. Neumann).Roste význam kritiky, sílí touha po novém umění. Mladí autoři se sdružují do skupin. I v literatuře jde o složité období, které ale patřilo dvěma generacím: České moderně a "Buřičům" (+ spisovatelé dekadentního ražení a katoličtí autoři)
1895 vzniká ČESKÁ MODERNA (ČM)
Byly tu formulovány požadavky a představy mladé generace. Moderna = shrnující název pro směry a tendence v literatuře 90. let, které pokračovaly do 1. sv. války. = 1. projevy moderních uměleckých směrů. ČM otiskla v říjnu 1895 v časopise Rozhledy Manifest České moderny. Podepsali ho mj. F. X. Šalda, O. Březina, J. S. Machar, V. Mrštík, , J. K. Šlejhar, A. Sova. Autor: J. S. Machar, doplnil F. X. Šalda. Cíl: Stmelit co nejširší uměleckou frontu mladých.
Stanoviska k literatuře:
- Prosazuje nezávislost kultury a autora, jeho uměleckou individualitu jako prostředek proti starým formám (x lumírovcům i realistům, navazují na Havlíčka a Nerudu), byli symbolisty, impresionisty i naturalisty.
- Propaguje umění schopné oslovit širší publikum, kterému pomůže orientovat se v kultuře.
- Vyzdvihuje kritiku jako samostatný literární druh
Stanoviska k politice: 1. Kritika mladočechů, proti nacionalismu staví program dorozumění se s německými krajany, 2. Je pro radikální politické změny, které by přinesly blahobyt všem, ochranu pracujících před útiskem, pro účast žen na kulturním životě.
Kvůli vnitřním rozporům a nejednotnému uměleckému programu nemělo sdružení dlouhé trvání, jednotící prvek - rozchod s vládnoucí politikou - nestačil. Česká moderna ale byla významná pro vznik moderního umění.
Otakar Březina
(1868 - 1929)
vl. jm. Václav Jebavý, narozen v Počátkách, trpké dětství - rodiče zemřeli v jednom týdnu, maturita v Telči, venkovský učitel. Studoval orientální, antickou, středověkou i novodobou filozofii a přírodní vědy. Byl samotářský, už r. 1907 se jako básník odmlčel a žil v ústraní v Jaroměřicích.Vývoj v tvorbě od pochmurných nálad k optimismu. Je přesvědčen o existenci nadpozemské skutečnosti, odvrací se od pozemského života, navazuje kontakt s duchovním světem. Konfrontuje se s vesmírem, Jeho symbolismus je mystický, tajemný. V tvorbě vliv francouzské moderní poezie.
V letech 1895 - 1901 napsal 5 lyrických sbírek, ve kterých vytvořil osobitou verzi symbolismu: 1. "Tajemné dálky" (b. Apostrofa podzimní, blízko k dekadenci), 2. "Svítání na západě", 3. Vyvrcholení básníkova oproštění od hmotného světa "Větry od pólů"- vrací se zpět k lidem na zem, 4. "Stavitelé chrámu", 5. "Ruce" - každý jedinec je spojen s vesmírem řetězem neviditelných rukou, obepínajících celý svět.
Hodnoty: bohatství obrazů, jazyka, hudebnost veršů
Dneska jsme psali dalšího autora: Josef Svatopluk Machar OPIŠTE SI OD SPOLUŽÁKU
25. 6. DOPLŇTE si ještě další autory:
Karel Hlaváček (1874 - 1898)
= básník české DEKADENCE a SYMBOLISMU
* v Praze, žil v chudobě, proto sympatie k utlačovaným. Kromě moderních literatur se zajímal o výtvarné umění: kreslil portréty pro časopis Moderní revue, ilustroval knížky O. Březiny a A. Sovy. Zemřel na TBC
DÍLO:
1. Prvotinu "Sokolské sonety" odmítl ještě před vytištěním. Prošel rychlým vývojem.
2. Příklon k dekadenci - sb. „Pozdě k ránu": symbolická, neskutečná krajina na přechodu dne a noci. Nápadná - ZVUKOVÁ stránka, zvukem slov chce čtenáři vsugerovat určitou náladu. Verše zádumčivé, teskné. Eufonie, opakování slov + omezený okruh motivů vytváří záměrně dojem monotónnosti. Předměty mají neurčité obrysy, rozplývají se, barvy přecházejí v odstíny. Pocit melancholie a smutku („Rozkvetlý smutek"). V básních často - zvuk HUDEBNÍCH NÁSTROJU: „Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji" - stala se legendární
Samostatná báseň (z pozůstalosti): „Hrál kdosi na hoboj" - hluboké tóny hoboje, tajemnost, smutek, země/voda, den/noc, otázky
3. "Mstivá kantiléna": 12 balad, víc vzpurné tóny, vzdor jedince ponechaného na pospas bídě a nouzi - to symbolizují postavy "gézů" (=zchudlí potomci nizozemské šlechty ze 16. stol., kteří bojovali proti španělským okupantům své země) = symboly touhy po pomstě
Význam: hl. pro vývoj českého verše: výrazná hudebnost, kterou dosáhl zdůrazněním zvukovosti hlásek
František Xaver Šalda (1867 - 1937)
Povznesl KRITIKU na vyšší úroveň. Jako specifický žánr vytvořil kritický esej o umění = jazykově vytříbený, klade závažné otázky, přinášel českému prostředí názory evropské filozofie, psychologie a estetiky.
Kniha esejů: "Boje o zítřek" - jeho názory na umění. "Duše a dílo" - evropské a české osobnosti. Esej "Mácha snivec a buřič" - vystihuje podstatné rysy Máchova díla
F. X. Š. měl schopnost nalézt v množství knih ty, které ovlivní další vývoj lit. Ocenil Sovu, Březinu aj.
Antonín Sova (1864 - 1928)
Narodil se v jihočeském Pacově, maturoval v Písku, řada zaměstnání, 1. ředitel Městské knihovny v Praze.
Básnická tvorba zpočátku impresionistická: „Květy intimních nálad" - přírodní lyrika (b. U řek), „Z mého kraje". Další sbírky symbolistické: „Soucit i vzdor" - vnitřní rozpory člověka moderní doby, protispolečenská revolta, „Zlomená duše" - kniha sedmi monologů, útok proti společnosti, „Vybouřené smutky", „Údolí nového království", „Dobrodružství odvahy" - rozklad, deziluze, zoufalství, bída všude kolem, „Ještě jednou se vrátíme".
Próza: prvky lyriky, menší význam než poezie - román „Ivův román", novela „Pankrác Budecius, kantor" - o venkovském kantorovi z konce 18. stol. aj.
Sovovu poezii zhudebnilo několik českých skladatelů (Vít. Novák), folkové skupiny
!!! Kdo byl ve škole, vybral si už knížky na referáty. Ostatní promyslete, co by se vám líbilo, a určitě čtěte knížky, kde je všichni nebo (všichni)-je v nabídce k maturitě- nebo k maturitě-taky doporučeno. Kdo byl ve škole, POZOR, ještě jeden papír s četbou - světová próza po r. 1945, skvělé knížky =)
DOPORUČENÁ ČETBA - 3. ROČNÍK
Světová literatura
F. Kafka: Proces, Zámek
Proměna - všichni
E. Hemingway: Komu zvoní hrana
Sbohem, armádo
Stařec a moře - všichni
W. Faulkner: Divoké palmy
F. S. Fitzgerald: Něžná je noc
Velký Gatsby - k maturitě
J. Steinbeck: Na východ od ráje aj.
R. Rolland: Petr a Lucie - všichni
Dobrý člověk ještě žije
A. de Saint - Exupéry: Malý princ - všichni
H. Mann: Profesor Neřád
E. M. Remarque: Na západní frontě klid - všichni
Čas žít, čas umírat aj.
G. B. Shaw: Pygmalion - všichni
M. Bulgakov: Mistr a Markétka
D. H. Lawrence: Milenec lady Chatterleyové
G. Orwell: Farma zvířat - všichni
1984- (všichni)
Česká literatura
V. Nezval: Manon Lescaut, Edison
J. Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za svět. války 1. díl - (všichni)
J. Weiss: Dům o tisíci patrech, Spáč ve zvěrokruhu
K. Čapek: Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy
Válka s mloky
Věc Makropulos - (všichni)
Továrna na absolutno
R.U.R. - (všichni)
Matka -(všichni)
Bílá nemoc - všichni
K. Poláček: Dům na předměstí, Hostinec U kamenného stolu, Okresní město
V. Vančura: Rozmarné léto - všichni, Markéta Lazarová aj.
I. Olbracht: Golet v údolí, O zlých samotářích, Podivné přání herce Jesenia
Nikola Šuhaj loupežník - (všichni)
J. Glazarová: Vlčí jáma, Advent
J. Havlíček: Petrolejové lampy - všichni, Neviditelný
V + W: Balada z hadrů, Osel a stín aj. - (všichni)
Světová literatura po roce 1945
A. Camus: Mor nebo Cizinec
J. P. Sartre: Zeď
A. Moravia: Římanka nebo Horalka
J. Kerouac: Na cestě
K. Amis: Šťastný Jim
E. Ionesco: Plešatá zpěvačka
G. G. Márquez: Sto roků samoty
U. Eco: Jméno růže - k maturitě
W. Golding: Pán much
N. Mailer: Nazí a mrtví
J. G. Salinger: Kdo chytá v žitě
J. Keller: Hlava XXII
K Kesey: Vyhoďme ho z kola ven
W. Styron: Sophiina volba
V. Nabokov: Lolita
A. Halley: Konečná diagnóza aj.
J. Clavell: Král krysa
W. Saroyan: Lidská komedie nebo Tati, tobě přeskočilo
S. Becket: Čekání na Godota
P. Coelho: Veronika se rozhodla zemřít - k maturitě
A další, např.:
J. Irwing (Svět podle Garpa), Ch. Bukowski,
W. S. Burroughs, P. Ryan (Jak jsem vyhrál válku), J. M. Simmel (Láska je jen slovo,
Všichni lidé bratry jsou), Mac Donaldová, M. Waltari (Egypťan Sinuhet
VŠEM PŘEJU KRÁSNÉ PRÁZDNINY
14. - 16. 9. Tak opět tady =)
Měli jsme částečně Šrámka, naposledy sbírku Života bído, přec tě mám rád. Napište si do sešitu hned za polední zápis.:
Jeho lyrika je zkratkovitá, typické je velmi intenzivní smyslové vnímání, schopnost impresionisticky zachytit atmosféru, prostým jazykem vyvolává silnou emoci.
S anarchistickým hnutím souvisí sbírka politicky angažované poezie - k masám, forma lidové písně, často texty k hotové melodii: „Modrý a rudý“ - proti vojenskému drilu a válce, modrý rezervista (barva vojenského stejnokroje), rudý anarchista. Některé básně zlidověly, zpívaly se: Píšou mi psaní, Přiletěli adjutanti,... Lidový jazyk, hovorový i vulgarismy, , ironie, parodie. Básně např. Zas mě držíš kolem krku, Raport. Vlastní zážitek - dostal výzvu k vojenskému cvičení, reagoval antimilitaristickým prohlášením v časopise Píšou mi psaní, vojenští páni ... - vězení
Lyrický obraz, zharmonizování člověka s přírodou - sbírka „Splav“: smyslové okouzlení, láska k životu, pocit štěstí. Sbírka je označována za nejsmyslovější a nejerotičtější, od prvních, romantických citů přes vášnivou erotiku po zklidnění, k prostému štěstí. Z hlučného velkoměsta utíká do přírody. Báseň Splav - zpívající splav, milostná touha
PRÓZA: Předválečné povídky - „Prvních jedenadvacet“ - kritika měšťáctví, státních zřízení, církve, končí spíš tragicky. Nejvýznamnější prózou je román „Stříbrný vítr“: Psychika dospívajícího chlapce, citové problémy mládí
DRAMA: „Léto“ - citové zmatení mládí, lyrická atmosféra horkého letního večera, impresionistické líčení. Premiéra za války - podpořit víru v život). „Měsíc nad řekou“ - víc pocitů rezignace, maloměstský sjezd stárnoucích bývalých maturantů: trochu výsměch, trochu souhlas
Viktor Dyk (1877 -1931)
básník, prozaik, dramatik, novinář, politik (orientován pravicově, až nacionalisticky), tragicky zahynul při koupání v Jaderském moři. Jeho lyrika je ve znamení vzpoury a negace. Uvědomuje si rozpory mezi ideálem a skutečností, mezi touhou po velkých činech a citech a pocity marnosti. Od něj - „generace ztracenců“. Nejvíc ze všech podléhal pocitu marnosti, skepse, deziluzi, které zachvátily inteligenci a uzavíral se do sebe a romantických snů.
Sbírky: Celkově zkratky, zámlky, náznaky, úsečné věty, ironie nápadný, osobitý rým, smysl pro pointu. „A porta inferi“ - dle latinského žalmu zpívaného při pohřbu (od brány pekelné), „Síla života“ - Ironicky se ptá, kde je síla života, když kolem sebe vidí nesvobodu, slyší fráze české buržoazie. „Marnosti“ - často symbol porážky na Bílé hoře. Záliba v paradoxech se rozvinula v SATIRÁCH na celý společenský život v Čechách, někdy i proti přátelům: sbírka „Satiry a sarkasmy" o nedostatcích české povahy. Parodie na českou idylu - „Pohádky z naší vesnice", politická satira. Ironická báseň jako národní charakteristika - Smutná píseň veselého šprýmaře: „...ani dobří, ani zlí, ani svoji, ani cizí, ani živí, ani mrtví, tak něco uprostřed.“
EPIKA odráží anarchistický postoj: sbírka epických básní „Buřiči“ - vrcholí protispolečenský postoj, motiv touhy po činu, zklamání. Lyrickoepická básnická skladba: „Milá sedmi loupežníků“ - balada o dívce, která miluje a zrazuje, přivádí své druhy na šibenici, aby se pomstila za vraždu přítele (znaky novoromantismu). Pak přichází smíření v autorových pocitech („Buřiči a smíření“). DRAMATA: ne příliš úspěšná, nejlepší „Zmoudření Dona Quijota“ - Před smrtí se smiřuje se ztrátou iluzí, ale ztrácí tím i smysl života (zmoudření znamená smrt).
PRÓZA: novela „Krysař“ - vrcholné dílo. Námět: stará německá pověst o krysaři, který nedostal sjednanou odměnu, a proto zavedl zvukem své píšťaly obyvatele města do propasti. Krysař je poučený snivec, člověk vystřízlivělý z iluzí, ironik, skeptik, je osamocený, všude je cizinec. Mstí se až tehdy, když je zrazen. Dílo se blíží básni v próze (lyrické prvky, obrazná pojmenování, náznaky)
VLASTENECKÁ A POLITICKÁ POEZIE: poezie domova, rodné země, národního osudu - Válečná tetralogie. Z 3. dílu je slavná báseň Země mluví (Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš). Jako básník tvořil i později, poslední sbírka - „Devátá vlna“ (1930)